> Žďárské vrchy tipy na výlet > Pivnická rokle je unikátním českým kaňonem

Pivnická rokle je unikátním českým kaňonem

Středa, 13. března 2013

Zderaz / Cíl výletu - Pivnická rokle - se nachází severovýchodně od Žďárských vrchů a leží na hranici Českomoravské vrchoviny a České křídové tabule. Takzvaná Pivnice byla vyhlášena přírodní památkou v roce 1998, jedná se o kaňonovité zalesněné území v katastru obcí Zderaz a Střítež u Skutče o rozloze 34,37 hektaru.

Výchozím bodem cesty k unikátní přírodní památce je vesnička Zderaz nedaleko Skutče v okrese Chrudim. Od Žďáru nad Sázavou je vzdálena čtyřicet kilometrů.

Au };["\'//\'="]}to je možné zaparkovat na parkovišti ve středu obce, pak přejít silnici a vydat se k nedalekému zemědělskému družstvu. Pivnická rokle, ač velice atraktivní, se nestala chronicky známou především pro };["\'//\'="]}to, že do ní dlouho nevedla žádná oficiálně značená stezka. Dnes v její blízkosti vede žlutá turistická značka a přímo roklí prochází stezka, kterou označilo Sdružení obcí Toulovcovy maštale.

O původu jmen Pivnická rokle nebo Pivnice se vedou diskuse. Jedním z možných vysvětlení názvu může být poci };["\'//\'="]}tový vjem chladu připomínající teplotu ve sklepě, v němž se chladí pivo. Druhým, avšak podstatně méně používaným názvem lokality, jsou Žižkovy maštale. Ústní lidová slovesnost };["\'//\'="]}totiž hovoří o Pivnické rokli jako o možném úkrytu husitských vojsk. Mís };["\'//\'="]}to se tak prý stalo dočasným ú };["\'//\'="]}točištěm i pro Jana Žižku. Zda je na };["\'//\'="]}tom ale skutečně něco pravdy, };["\'//\'="]}to se nikdy nepodařilo prokázat.

Mapku Sdružení obcí Toulovcovy maštale s ces };["\'//\'="]}tou je možné zakoupit ve Zderazi v některé z tamních restaurací, ale dá se obejít i bez ní.Hodit se může také klasická turistická mapa z edice Klubu českých turistů č. 47 – Vysokomýtsko a Skutečsko, i když spíše jen pro širší orientaci v okolí.

Cesta z parkoviště, která končí u zderazského zemědělského družstva, nás dovede k poli. Na obzoru do něj vybíhají dva lesní výběžky – vydáme se vlevo krajem pole a poté po lesní pěšině. Cesta směřuje k asi tři kilometry vzdálené osadě Dolany a několik desítek metrů vlevo pod ní je slyšet šumění po };["\'//\'="]}toka. Sejít k němu je možné až po více než polovině trasy u rozcestníku, který turistu nasměruje přímo do rokle. Tou se pak malebným kaňonem vrací proti proudu po };["\'//\'="]}toka zpět ke Zderazi.

Asi půldruhého kilometru dlouhá rokle je vyhloubena Pivnickým po };["\'//\'="]}tokem a dělí se do dvou větví. Území se stále vyvíjí, což se projevuje častým řícením skalních bloků. Na dně kaňonu se projevuje inverzní efekt, což mimo jiné občas negativně ovlivňuje kvalitu amatérských fo };["\'//\'="]}tografií.

Lokalita na malé rozloze skrývá pískovcové a opukové skály, skalní tunely, jeskyni, skalní převisy a další erozní tvary.

Oblast navíc poskytuje ideální podmínky pro život řady vzácných živočichů a růst chráněných rostlin. Při troše štěstí se v Pivnické rokli dá setkat například s dnes již vzácným mlokem skvrnitým, k vidění jsou i různé druhy kapradin a mechů.

Průchodnost celého skalního systému závisí na aktuálním stavu vody, pro };["\'//\'="]}tože prakticky celá cesta vede korytem po };["\'//\'="]}toka – někdy takřka vyschlého, jindy je nutné se brodit. A také záleží na množství a konzistenci naplavených větví a klád, jež jsou zapříčené v nejužších místech rokle, kde jsou její stěny od sebe vzdáleny pouhého půl metru. Na jaře je pro zvýšenou hladinu vody v po };["\'//\'="]}toce takřka neprůchodná. Terén není vhodný pro malé děti a pro lidi, kteří se obtížně pohybují. Kromě popadaných stromů a ohlazených skal návštěvníka Pivnické rokle };["\'//\'="]}totiž čeká i šplhání po kluzkých improvizovaných „žebřících“ z klád a po vzepřených kusech dřeva, přes které nezřídka teče proud vody. Pevné boty s profilovanou podrážkou jsou takřka podmínkou, výhodou je náhradní oblečení (v autě na parkovišti). Do zderazských restauračních zařízení sice po túře vpustí i poněkud zabahněného hosta, ale v mokrých kalhotách a botách, ze kterých při každém kroku odpadává blá };["\'//\'="]}to, není posezení při kávě tak příjemné.

V první části cesty roklí turistu čekají spíše popadané stromy a přeskakování z kamene na kámen v korytě po };["\'//\'="]}toka, případně chůze po jeho vyschlém písčitém dnu, pokud je zrovna sucho. Později se začnou ve větší míře po obou stranách koryta objevovat skalní útvary. V pískovcových skalách voda vymlela různě velké tunely, některé skály jsou i v relativně nepřístupných částech „ozdobeny“ vyrytými nápisy. Podle uvedených dat čas };["\'//\'="]}to i více než s };["\'//\'="]}to let starými, což rovněž potvrzuje skutečnost, že terén v Pivnické rokli se neustále mění.

Poté, co se kaňon mezi skalními bloky rozvětví do dvou částí – pravou se dostaneme do většího otevřeného pros };["\'//\'="]}toru. Tam se kromě spadlých stromů, skal a jedné větve po };["\'//\'="]}toka, která se po zhruba s };["\'//\'="]}tovce metrů ztrácí v neprostupném terénu, nachází relativně rozměrná jeskyně vymletá v pískovcovém masivu. Vchod do ní je sice nízký, ale uvnitř se dá v několik metrů dlouhém a asi tři metry širokém pros };["\'//\'="]}toru bez problémů postavit. Na stropě jeskyně nezřídka zimují ne };["\'//\'="]}topýři. Bez baterky se tam ovšem zvídavý návštěvník neobejde. Jeskyně končí velmi úzkým průlezem do dalších částí podzemního labyrintu, který se skládá z několika pros };["\'//\'="]}tor, jež jsou však velice stísněné. Dovnitř (alespoň do první až druhé z nich) se dostanou výhradně osoby subtilní tělesné konstituce, navíc nesmějí trpět náhlými záchvaty klaustrofobie. K vidění jsou tam ale z pozice vleže na břichu jen ne };["\'//\'="]}topýři na stěnách. Navíc amatérské probádávání dalších částí skalní dutiny vzhledem k nezpevněným pískovcovým stěnám, které se velice lehce drolí, není bezpečné.

Od jeskyně se posléze vrátíme pár desítek metrů zpět k rozcestí a vydáme se do levé větve rokle. Právě tam návštěvníky čeká nejzajímavější část cesty – ono již zmíněné šplhání vzhůru po kluzkých improvizovaných „žebřících“ z klád úzkými skalními průrvami.

Proti po };["\'//\'="]}toku se dá pokračovat stále vpřed – kam až };["\'//\'="]}to půjde. I };["\'//\'="]}to se podle ročního období mění - v létě se zužující po };["\'//\'="]}tok postupně stane houštinou zarostlou křovím a kopřivami. Až nabudeme dojmu, že romantického dobrodružství už bylo dost, v příhodném místě vylezeme po strmém srázu vlevo a dostaneme se tak zpět na lesní cestu, po které jsme od Zderaze přišli.

Ale i v samotné vesničce je co obdivovat. Nalézají se tam };["\'//\'="]}totiž v pruhu skalního pískovcového masivu zajímavá skalní obydlí, ojedinělá česká rarita. Kdy přesně a k jakému účelu ta };["\'//\'="]}to obydlí původně vznikla, není zcela jisté, ale prokazatelně byla běžně obydlena ještě koncem 19. s };["\'//\'="]}toletí. Podle některých názorů mohly být pískovcové sklepy vytesány v době třicetileté války jako úkryty pro úrodu a majetek obyvatel před vojskem, teprve později byly některé z nich využity pro bydlení. V jedné z takových pros };["\'//\'="]}tor byla například umístěna i kovárna s výhní, jiné sklepy byly využity jako chlévy či dílny. V některých objektech jsou vytesány různé poličky, výklenky či sedátka.

Později do pískovcových místností lidé ukládali hlavně zemědělské přebytky. Z původních asi čtyř desítek doložených sklepů jich je v současnosti dochováno sedmadvacet, do všech se ale nahlédnout nedá. Ostatní obydlí byla buď zasypána, anebo podlehla místní těžbě písku, případně nové zástavbě.

Velké zásluhy o opravu a zpřístupnění atraktivní lokality mají členové místního spolku Zderad, k prvním pracím bylo přikročeno v roce 1999.

Zájemci mají možnost nahlédnout do dvou „vzorových“ skalních „bytů“, u „domečků“ je kromě popisek i kontakt na průvodce, jenž bydlí nedaleko a je ochoten turistům obydlí odemknout a ukázat zevnitř. Za dobrovolné vstupné, které slouží k dalším úpravám té };["\'//\'="]}to místní rarity.

Bez zajímavosti není ani takzvaný Zderazský domeček, což je v podstatě místní minimuzeum. Návštěvníci se tam například mohou dozvědět něco o původu názvu obce, prohlédnout si její his };["\'//\'="]}torické mapy, znak a prapor. A rovněž se i seznámit nejenom s místními tradicemi, ale třeba i s his };["\'//\'="]}torií praní, zemědělství, tkalcovství či lyžování, případně regionálními pověstmi. Zderazský domeček je pravidelně otevřen především o letních prázdninách, a };["\'//\'="]}to od 9 do 17 hodin, vstupné je dobrovolné.

Bistro Oáza Thai & grill	Menu	Jídelní lístek
GRAND RESTAURANT POPPET	Menu	Jídelní lístek
Malá Indie	Menu	Jídelní lístek
OM – indická a nepálská restaurace	Menu	Jídelní lístek
Penzion – Restaurace TÁFERNA	Menu	Jídelní lístek
POLNIČKA – restaurace a penzion	Menu	Jídelní lístek
RESTAURACE A DISCOBAR KRYSTAL	Menu	Jídelní lístek
RESTAURACE INGOT	Menu	Jídelní lístek
RESTAURACE REBEL NA FARSKÝCH	Menu	Jídelní lístek
Restaurace U pily	Menu	Jídelní lístek
RESTAURACE U POŠTY	Menu	Jídelní lístek
RESTAURACE ZIMNÍ STADION	Menu	Jídelní lístek
TOM VAŘÍ	Menu	Jídelní lístek

ŽĎÁRSKÝ PRŮVODCE

ŽĎÁRSKÝ PRŮVODCE

Pivnická rokle je unikátním českým kaňonem