Čtvrtek, 28. září 2023
Polnička / Zajímavá práce, která má ke stereotypu hodně daleko, či prostředí „rodinné“ společnosti, kde každý zná každého jménem.
Toto charakterizuje firmu CECHO – BOHUMIL CEMPÍREK s.r.o. z Polničky, jež se už více než čtvrt století věnuje komplexním službám - od konstrukce vstřikovacích forem po jejich zhotovení až po dodávku finálních plastových výlisků. Potvrdit to mohou i zaměstnanci Tomáš Smolík a Ondřej Brychta. Oba představují příklad klasického firemního postupu od nižší pozice k náročnější, což je koncept, který se v průběhu let firmě CECHO velice osvědčil.
Šikovnost a pečlivost
„V CECHU jsem 9,5 roku. Nejdříve jsem začínal na pozici nástrojaře a poslední tři roky pracuji jako mistr nástrojárny. Jsem vyučený nástrojař a než jsem nastoupil do CECHA, byl jsem zaměstnaný ve velké strojírenské firmě, odkud jsem odešel kvůli nízkému finančnímu ohodnocení. Mám tedy srovnání. ‚V železe‘ se pohybuji od svých patnácti let a moje práce mě stále baví. Nejvíce oceňuji, že v CECHU nejde o sériovou výrobu. Každá zakázka je jiná a nástrojařina je hodně pestrá činnost,“ vyjádřil se Tomáš Smolík.
Popsal rovněž, že nástrojárna v CECHU je rozdělená na ruční a obráběcí pracoviště. Zatímco pro obsluhu obráběcích strojů je nezbytná strojírenská specializace, na ručním pracovišti je nejdůležitější u práce přemýšlet, mít šikovné ruce a být pečlivý. Všemu ostatnímu se dá naučit. Nejedná se o fyzicky náročnou práci, protože těžké formy se přemisťují pomocí jeřábu. „Moc šikovný je například kolega, který je původní profesí dřevomodelář. Ručně kompletujeme formy skládající se z několika stovek dílů, kdy všechno musí sedět na setinu milimetru. Za sebe mohu říct, že od prvního dne, kdy jsem do firmy nastoupil, se stále učím. U tohoto řemesla se vlastně člověk učí celý život, protože každá forma je jiná; technologie, materiál, ale i komponenty se stále vyvíjejí – nikdo si nemůže dovolit stagnovat, což také patří mezi plusy mého povolání,“ poznamenal Tomáš Smolík
Zaměstnanec není pouhé číslo
Ondřej Brychta, další zaměstnanec společnosti CECHO, začínal v oboru jako vystudovaný mechanik pracující na CNC soustruhu. Mladý muž pak hledal uplatnění ve Žďáře nad Sázavou či blízkém okolí po pětiletém působení v jednom z brněnských podniků. „Absolvoval jsem pohovory v několika firmách, ale protože jsem upřednostňoval kusovou výrobu před sériovou, nakonec jsem se rozhodl přijmout nabídku z CECHA. Dva roky jsem pracoval na CNC soustruhu a potom, před třemi lety, se mi naskytla příležitost naučit se měřit na 3D souřadnicovém měřicím stroji – jak plastové výlisky, tak i části, z nichž se skládají formy. Je to zajímavá práce, která mě baví. Přínosem je i fakt, že se stále seznamuji s novými technologiemi, neboť i tato profese se neustále vyvíjí,“ uvedl Ondřej Brychta.
Protože Tomáš Smolík má rovněž zkušenost s tím, jaké je to být zaměstnancem „velké firmy“, avšak nyní se svým kolegou pracují pro menší společnost, pochvalují si klady, které z toho plynou. „V CECHU nejsme pouhými anonymními čísly, všichni se známe jménem. Finanční ohodnocení zaměstnanců se odvíjí od toho, co člověk dokáže a jak je šikovný, ne od toho, jak dlouho je ve firmě zaměstnaný. A toho si velmi vážíme,“ dodal Tomáš Smolík.
