Úterý, 2. ledna 2018
Vrbatův Kostelec / Dvaačtyřicet kilometrů od Žďáru nad Sázavou se nachází Vrbatův Kostelec – start asi dvacetikilometrového výšlapu po jeho okolí. Cesta tam vede ze Žďáru nad Sázavou přes Ždírec nad Doubravou, Hlinsko, Dřeveš a Louku. Z Vrba tova Kostelce, kde zaparkujeme u obecního úřadu, se pak po modré turistické značce pustíme do 8,5 kilometru vzdálené Chrasti u Chrudimi. Nejdříve jdeme lesem a podél říčky Žejbro dva kilometry do Podskaly. Tam kdysi pacientům bývalo v dnešním penzionu California přestavěném z někdejších vodoléčebných lázní k dispozici pět van s léčivou vodou. Pramen se dnes nachází v obyčejné be tonové skruži těsně před odbočkou přes most k penzionu.
Základy tamního barokního kostelíka svatého Jana Křtitele ze 17. s toletí postaveného pod skalním masivem, na němž se rozkládá ves Skála, pocházejí z doby někdejšího kláštera v nedalekých Podlažicích. Roku 1696 byl sva tostánek péčí biskupa Talberka přestavěn a rozšířen. Na jeho postranních oltářích se nacházejí obrazy svatého Václava a svatého Floriána, díla podlažického rodáka An tonína Machka.
Od podskalského kostelíka pokračujeme dále po modré značce, která vede po asfal tové cestě, směrem k nedaleké Chrasti. Nejdříve dojdeme k Horeckému rybníku a dále až na začátek Chrasti ke kapličce svatého Jana Nepomuckého. Tu dal vybudovat královéhradecký biskup Václav z Košínů v roce 1728. V roce 1907 ji pobořila padající lípa, kterou vyvrátila vichřice, a v roce 1921 kapličku nechal obnovit biskup Karel Kašpar.
Za kapličkou sejdeme dolů do parku, kde se mimo jiné nachází kdysi vyhlášené lesní divadlo – nyní je však ve zchátralém stavu. Vrátíme se ke kapli a od ní se pustíme po značce dál, až dojdeme k udržované zámecké zahradě, která byla roku 1903 vytvořena pražským architektem Thomayerem jako park.
Dodnes se v ní dochovaly původní růže a vzácné stromy, jako je liliovník tulipánokvětý či cypřišek nutkajský. Na zámeckou zahradu navazuje alej lip a kaštanů, takzvaná Velká Lipka, kterou jdeme až k zámku.
Původně renesanční objekt stavěný mezi lety 1579 až 1605 Albrechtem Slava tou z Chlumu a po něm Marké tou Berkovou, rozenou Trčkovou, se od roku 1664 stal letní rezidencí královéhradeckých biskupů. Později byl přestavěný a doplněný dalšími barokními křídly, a to v letech 1721 - 1731 a kolem roku 1742. Dnes se v zámku v Chrasti nachází muzeum, jehož expozice jsou věnovány především vlastivědné his torii regionu.
Projdeme přes nádvoří až na náměstí, kterému dominuje kostel Nejsvětější Trojice. Zprávy o něm pocházejí z let 1612-18, kdy byl kostel obnoven Marké tou Berkovou. Objekt několikrát vyhořel, naposledy v roce 1774. Následovala jeho generální oprava, poté se ještě zásadně opravoval v letech 1999 - 2000. Na náměstí kromě upravených renesančních měšťanských domů jako kontrast s tojí i zrekonstruované „socialistické“ nákupní centrum Pokrok. Nedaleko náměstí se nachází technická památka v podobě vodárenské věže z roku 1936, o něco dál ve směru k Chrašickému rybníku s tojí his torická kamenná vodárenská věž z roku 1662, která je volně přístupná a slouží jako vyhlídka. Tedy pokud se spokojíme s malými podkrovními okýnky navíc ještě opatřenými pletivem. Vodárenská věž byla kdysi zřízena pro potřeby vodovodu do chrasteckého biskupského zámku. Vodovod dal vystavět královéhradecký biskup Ma touš Ferdinand z Bilenberga v roce 1662 prostřednictvím „růrmistra“ Martina Hirundy z Bělé pod Bezdězem. Pís tovou pumpou, která byla poháněna dřevěným kolem z chrašického mlýna, se čerpala voda z náhonu do vodárenské věže. Odtud se pak vedla do zámku a později také do kašny na náměstí. Rozdíl výšek tehdejších vodních čerpadel a zámku byl 24 metrů. Pitnou vodu měli obyvatelé zámku z vlastní studny. 
Zpět do Vrba tova Kostelce se vracíme opět po modré značce, přičemž u Horeckého rybníka uhneme po cestě doleva k bývalému klášteru v kilometr vzdálených Podlažicích, dnes kostelu svaté Markéty. Ten byl na zbořeništi kláštera vystavěn biskupem Janem Milčínem z Talmberka v letech 1696 - 1721. Klášter v Podlažicích byl založen v roce 1159 a v roce 1421 ho zcela zničila husitská vojska. Právě v tom to nenápadném klášteře měla být sepsána svě tově proslulá Ďáblova bible (Codex gigas). Za švédských válek však byla rozměrná kniha ukořistěna do Švédska, kde se nachází dosud. Originál Codexu gigas byl u nás naposledy k vidění v roce 2007, když ho po 400 letech Švédové zapůjčili do Prahy k vystavení.
Jedná o jeden z největších ručně psaných svazků na světě – jeho rozměry jsou 92 x 51 centimetru a obsahuje 320 pergamenových fólií, což je 640 stran. S jeho vznikem se pojí pověst o mnichovi, který ve snaze odčinit svůj prohřešek prohlásil, že přes noc napíše největší knihu na světě. Zakrátko však poznal, že to sám nezvládne, a pro to si zavolal na pomoc ďábla. Ten obří knihu přes noc skutečně zho tovil a na straně 290 se nezapomněl zvěčnit… Nad jeho podobou se his torikové zamýšlejí dodnes. Kupříkladu turban na ďáblově hlavě někteří badatelé vykládají jako varování před muslimským nebezpečím, navíc barva ďáblovy tváře je zelená - stejnou si pro prapory „svaté války“ zvolili přívrženci proroka Mohameda a zelenou barvu má i korán. Mnicha z pověsti ale stihl trest. Trpěl výčitkami, které ho hnaly po světě z místa na mís to a nakonec prosil Pannu Marii o spásu své duše. Andělé jí vyslaní získali zpět úpis v nejvyšší čas, neboť mnich právě umíral. Jeho duši nakonec andělé odnesli do nebe…
Od kostela v Podlažicích se po stejné trase vracíme zpět do Vrba tova Kostelce, kde se ještě zastavíme u jednoho ze „středů Evropy“, jak je uváděno v doprovodném textu Naučné stezky Chrastecka. Základní výšková značka byla v lesíku za železniční tratí ministerstvem veřejných prací vztyčena v roce 1935. Nad ní se nachází novodobý rozcestník, který uvádí, že Paříž je vzdálená tisíc kilometrů, Berlín 350, Vídeň 200 a Košice 280 kilometrů.