> Žďárské vrchy tipy na výlet > Z Matějova kolem rybníků až do Polné

Z Matějova kolem rybníků až do Polné

Středa, 11. prosince 2013

Matějov/ Zhruba čtyři desítky kilometrů čítající túra začíná v Matějově, což je obec vzdálená deset kilometrů od Žďáru nad Sázavou (pokud by se trasa někomu zdála příliš dlouhá, může si ji o dvanáct kilometrů zkrátit tím, že její začátek posune až do nedalekého Rudolce).

Pokud vyrazíme z Matějova, au["\'///\'="];["\'///\'="]; };["\'//\'="]}to je možné zaparkovat ve středu obce poblíž kaple, jejíž fasáda nese le["\'///\'="];["\'///\'="]; };["\'//\'="]}topočet dokončení stavby – rok 1910. První písemná zmínka o Matějově, který leží na moravské straně his["\'///\'="];["\'///\'="]; };["\'//\'="]}torické česko-moravské hranice, respektive osm set metrů od ní, pochází z roku 1320. Tehdy byla ves založena jako Tassendorf, a ["\'///\'="];["\'///\'="]; };["\'//\'="]}to Tasem z Lomnice. V té době tam žili němečtí kolonisté. Dnes malá vesnice čítá něco přes dvě s["\'///\'="];["\'///\'="]; };["\'//\'="]}tovky obyvatel. Z Matějova se kolem kapličky pustíme po modrém turistickém značení do šest kilometrů vzdáleného Rudolce. Cesta nejdříve vede po asfal["\'///\'="];["\'///\'="]; };["\'//\'="]}tové místní komunikaci, pak mezi lesy a poli dojdeme k rozcestníku Blažkov na silnici mezi Újezdem a Sirákovem. Poté pokračujeme ještě kilometr k rozcestí, odkud vede vpravo tři sta metrů dlouhá odbočka k vyhlídce na kopci Blažkov. Vrch je významným geodetickým bodem v nadmořské výšce 694 metrů a skýtá výhled na moravskou i českou stranu Žďárských vrchů. Z vyhlídky se pak vrátíme zpět a pokračujeme po modré značce – do Rudolce nám zbývají ještě dva kilometry. Vesnice je viditelná už z dáli, respektive věž tamního zámku, který s["\'///\'="];["\'///\'="]; };["\'//\'="]}tojí na jejím okraji a tvoří výraznou dominantu.

Zámek byl přestavěn z tvrze pocházející z 15. s["\'///\'="];["\'///\'="]; };["\'//\'="]}toletí. Při jeho renesanční přestavbě ve druhé polovině 16. s["\'///\'="];["\'///\'="]; };["\'//\'="]}toletí byla vybudována ještě tři křídla, později při barokní úpravě objektu v první polovině 18. s["\'///\'="];["\'///\'="]; };["\'//\'="]}toletí i hranolová věž a kaple. Dnes se jedná o čtyřkřídlou patrovou budovu s pilířovi["\'///\'="];["\'///\'="]; };["\'//\'="]}tou arkádou v přízemí a otevřenou arkádovou chodbou v 1. poschodí. Zámek je veřejnosti nepřístupný. Ve druhé polovině 20. s["\'///\'="];["\'///\'="]; };["\'//\'="]}toletí jeho budovy sloužily i jako sklady, v objektu bylo umístěno také rekreační středisko. Po návratu do soukromého vlastnictví byl komplex upraven na rehabilitační centrum Zámek Zdraví Rudolec, ovšem po smrti tehdejšího majitele v 90. letech 20. s["\'///\'="];["\'///\'="]; };["\'//\'="]}toletí zůstal uzavřen. První zmínka o Rudolci pochází z roku 1369, kdy panství vlastnil vladycký rod Šabartů. V 15. s["\'///\'="];["\'///\'="]; };["\'//\'="]}toletí je ve vsi připomínán mlýn a především již zmíněná tvrz, později zámek. Dnes Rudolec čítá přes dvě s["\'///\'="];["\'///\'="]; };["\'//\'="]}tovky obyvatel. U frekven["\'///\'="];["\'///\'="]; };["\'//\'="]}tované silnice II/353 spojující Žďár nad Sázavou a Jihlavu, která obcí prochází, s["\'///\'="];["\'///\'="]; };["\'//\'="]}tojí kaple svaté Anny z roku 1998. Modré značení pak pokračuje podél silnice dál nad vesnici, odkud je výhled na členité panorama Žďárských vrchů i na rybníky na sousedním Bohdalovsku. Po pravé straně komunikace si můžeme rovněž prohlédnout prosklenou kapličku svatého Jana Nepomuckého se sochou ["\'///\'="];["\'///\'="]; };["\'//\'="]}toho["\'///\'="];["\'///\'="]; };["\'//\'="]}to světce.

Asi pět set metrů od kapličky značka ze silnice uhýbá vpravo do lesa, kde vede mezi několika potůčky a pak lesní ces["\'///\'="];["\'///\'="]; };["\'//\'="]}tou až do obce Stáj, kterou prochází. První zmínka o již existující vsi pochází z roku 1298. V roce 1585 bylo ve vesnici obsazeno 14 poddanských gruntů, v roce 1650 dvanáct usedlostí, v roce 1734 ve vesnici žilo 141 obyvatel, dnes je jich kolem 180. Připomínkou napoleonských válek, kdy vsí táhli francouzští vojáci, je mís["\'///\'="];["\'///\'="]; };["\'//\'="]}to místními nazývané Francouzské šance. Podle legendy poblíž obce při zemské cestě ve směru na Polnou francouzské strážní vojsko vybudovalo tábořiště. Původní kovové pečetidlo obce nese název STAGE – 1668 a je doplněno vyobrazením svaté Markéty s atributy meče a palmy. Pojmenování obce se postupně vyvíjelo ze Stagy na Stage, pak na Stai, jež se posléze změnilo na Staj, až došlo k úpravě na stávající název Stáj. K místním pamětihodnostem patří kaplička v centru vsi z roku 1808, která je zasvěcena svatému Janu Nepomuckému. Ze Stáje budeme půl kilometru s["\'///\'="];["\'///\'="]; };["\'//\'="]}toupat do mírného kopce po silnici II/353, konkrétně až k rozcestníku Velký Ochoz, kde odbočíme doprava do lesa, načež jej prokličkujeme mezi potůčky, abychom po dvou kilometrech došli k rybníku Horní Ochoz. Od rozcestníku nedaleko rybníka nás pak čekají dva kilometry chůze po proudu Ochozského po["\'///\'="];["\'///\'="]; };["\'//\'="]}toka, na kterém je několik dalších rybníků, až k rozcestí Podleský mlýn, jež se nachází těsně před městem Polná.

Polná (původně Polmna), ve které žije asi pět tisíc obyvatel, je rájem pro obdivovatele památek soustředěných na relativně malé ploše - byla vyhlášena His["\'///\'="];["\'///\'="]; };["\'//\'="]}torickým městem roku 2006. Sídlo vzniklo pravděpodobně v polovině 12. s["\'///\'="];["\'///\'="]; };["\'//\'="]}toletí v pohraničním hvozdu mezi Čechami a Moravou na jedné ze starších větví Haberské stezky; nejstarší písemná zpráva o něm pochází z roku 1242. V té době už tam stál kostel zasvěcený Matce Boží, a ["\'///\'="];["\'///\'="]; };["\'//\'="]}to na místě dnešního děkanského chrámu v centru města. Tehdy už pravděpodobně nějakou dobu exis["\'///\'="];["\'///\'="]; };["\'//\'="]}toval i polenský hrad, který byl později přestavěn na zámek. Polná těžila ze svého strategického umístění uprostřed Českomoravské vrchoviny, měs["\'///\'="];["\'///\'="]; };["\'//\'="]}to ["\'///\'="];["\'///\'="]; };["\'//\'="]}totiž po staletí leželo buď přímo, anebo v těsné blízkosti hlavních obchodních cest přes Vysočinu, pročež bylo vždycky v držení významných šlechtických rodů.

V roce 1479 Polná obdržela významná městská privilegia, erb a právo červené pečeti. Po bitvě na Bílé hoře panství získal kardinál František Ditrichštejn, který změnil městská privilegia i znak. V majetku Ditrichštejnů a jejich po["\'///\'="];["\'///\'="]; };["\'//\'="]}tomků pak zůstalo panství téměř tři sta let. V polovině 19. s["\'///\'="];["\'///\'="]; };["\'//\'="]}toletí v Polné žilo 6 500 obyvatel a měs["\'///\'="];["\'///\'="]; };["\'//\'="]}to bylo třetím největším na Vysočině. Kvetl tam společenský život, scházeli se tam mimo jiné významní vlastenci a literáti. V Polné rovněž žila významná židovská komunita; po druhé svě["\'///\'="];["\'///\'="]; };["\'//\'="]}tové válce se tam ale z několika přeživších nevrátil nikdo. Měs["\'///\'="];["\'///\'="]; };["\'//\'="]}to značně poškodil obrovský požár v srpnu 1863, který nenávratně zničil 189 domů. Dalším neslavně proslulým byl pro Polnou rok 1899, kdy byla v lese Březina zavražděna devatenáctiletá švadlena Anežka Hrůzová z nedaleké Věžničky. Jako pachatel „rituální vraždy“ byl označen polenský žid Leopold Hilsner, načež vypukla takzvaná „hilsneriáda“, která byla provázena výbuchy antisemitismu, později se hovořilo o justičním omylu… Dnes je Polná známá například slavnou Mrkvancovou poutí, která je jednou z největších na Vysočině. Koná se vždy druhou neděli v září. Majitelé domů podle místní tradice věší nad vchodovými dveřmi mrkev s pentlemi v národních barvách a pečou koláče plněné mrkví zvané mrkvance či mrkvánky. Pouť připomíná někdejší tradici pěs["\'///\'="];["\'///\'="]; };["\'//\'="]}tování mrkve v regionu, kdy se podle nařízení vrchnosti dokonce v týdnu držel jeden „mrkvový“ den, kdy poddaní nejedli nic jiného než mrkev.

Z četných architek["\'///\'="];["\'///\'="]; };["\'//\'="]}tonických památek, které se ve městě dochovaly, je atraktivní například zámek, jenž byl vybudován z někdejšího hradu. Dnes se tam nachází sídlo muzea a jeho expozice, návštěvníci mohou vidět několik prohlídkových okruhů. Se zámkem jsou spojeny i některé místní pověsti. Například ta o lehkomyslném správci Kašparu Khautzovi, který kdysi na polenském zámku vesele hospodařil, zejména rád hrál karty, a když mu někdy nějaký ten zlaťák chyběl, což bývalo poměrně čas["\'///\'="];["\'///\'="]; };["\'//\'="]}to, půjčil si jej z vrchnostenské pokladny. Jednoho dne však ohlásil kníže kontrolu svého majetku a správce nevěděl, kde chybějící peníze rychle sehnat. Radil se pro["\'///\'="];["\'///\'="]; };["\'//\'="]}to s vědmou, o které se říkalo, že má spolky s čertem. Ta prohlásila, že jenom ďábel může správci pomoci, a řekla mu, jak jej má vyvolat. Nad zámek v Polné se pak večer snesla podivná bouře, rybník Peklo pod ním se rozvlnil a jedna vlna na břeh vyhodila samotného ďábla. Správce se mu upsal vlastní krví a ďábel mu za ["\'///\'="];["\'///\'="]; };["\'//\'="]}to na deset let věnoval brašnu, ze které neubývalo peněz, chytrou knížku, která znala odpověď na každou otázku, a navrch černou kobylu, na níž ho nikdo nedohoní. Následná panská vizita dopadla dobře, kníže byl spokojen a správce na zámku hospodařil dál. Jenže deset let uběhlo jako voda a správci nezbylo nic jiného než opět jít za vědmou. Když pak pro něj přiletěl ďábel, zamyšlený správce mu ukázal podivné stvoření, které se mu usídlilo v posteli, a žádal pekelníka o odpověď na otázku, co ["\'///\'="];["\'///\'="]; };["\'//\'="]}to je. Ďábel se ale skřehotající příšery polekal a byl navždy pryč. Správce se zaradoval a chtěl za obludu přestrojenou vědmu ze své postele vyhnat. Zbytečně, nedala se. Nakonec si ji za odměnu, že ho zachránila před peklem, musel vzít. Nová správcová držela svého manžela zkrátka, bylo po kartách i bujarých pitkách s kamarády. Když pak správce po letech umřel, věrná žena ho pochovala v hrobce kostela v Polné a každý den se za jeho hříšnou duši modlila…

Rozměrný děkanský chrám Nanebevzetí Panny Marie v centru města poutá pozornost stejně jako barokní sousoší Nejsvětější Trojice – morový sloup z roku 1750 se sochami Panny Marie, svatého Václava, Vojtěcha, Prokopa, Josefa, Jana Nepomuckého a An["\'///\'="];["\'///\'="]; };["\'//\'="]}tonína Paduánského. Pozoruhodný je i židovský hřbi["\'///\'="];["\'///\'="]; };["\'//\'="]}tov a židovské muzeum (mino jiné i s expozicí týkající se „hilsneriády“), his["\'///\'="];["\'///\'="]; };["\'//\'="]}torické domy na náměstí, kostel svaté Barbory se hřbi["\'///\'="];["\'///\'="]; };["\'//\'="]}tovem a řada dalších památek. Z těch technických je ojedinělý takzvaný Kleštěr (Klešter). Jde o zbytek úvozu - soutěsku, částečně vysekanou ve skále, kterou kdysi procházela stará obchodní cesta z Moravy do Čech. Úzká soutěska sloužila jako prastará celnice, kde byl ve středověku počítán dobytek, který byl hnán z Uher do Čech, aby bylo zřejmé, za kolik zvířat prohnaných přes měs["\'///\'="];["\'///\'="]; };["\'//\'="]}to bude třeba zaplatit mýtné. Význam stavby dokládají archeologické nálezy - soubor alexandrijských mincí z 3. s["\'///\'="];["\'///\'="]; };["\'//\'="]}toletí a kamenný byzantský křížek. Ministerstvo kultury České republiky Kleštěr v roce 1998 vyhlásilo národní kulturní památkou. Najít je ji možné za domy v Resslově ulici ve směru na Věžnici. Po prohlídce polenských památek se vrátíme zpět do Matějova (případně do Rudolce) stejnou ces["\'///\'="];["\'///\'="]; };["\'//\'="]}tou, kterou jsme přišli, tedy po modrém turistickém značení.

Bistro Oáza Thai & grill	Menu	Jídelní lístek
GRAND RESTAURANT POPPET	Menu	Jídelní lístek
Malá Indie	Menu	Jídelní lístek
OM – indická a nepálská restaurace	Menu	Jídelní lístek
Penzion – Restaurace TÁFERNA	Menu	Jídelní lístek
POLNIČKA – restaurace a penzion	Menu	Jídelní lístek
RESTAURACE A DISCOBAR KRYSTAL	Menu	Jídelní lístek
RESTAURACE INGOT	Menu	Jídelní lístek
RESTAURACE REBEL NA FARSKÝCH	Menu	Jídelní lístek
Restaurace U pily	Menu	Jídelní lístek
RESTAURACE U POŠTY	Menu	Jídelní lístek
RESTAURACE ZIMNÍ STADION	Menu	Jídelní lístek
TOM VAŘÍ	Menu	Jídelní lístek

ŽĎÁRSKÝ PRŮVODCE

ŽĎÁRSKÝ PRŮVODCE

Z Matějova kolem rybníků až do Polné